Tak do 18-ti let jste za něj zodpovědní.

A pak tedy .. .jít bydlet "ke kamarádovi který má svůj byt" dle mého není až tak osamostatnění, jen úprk z rodičovského dozoru.
Předpokládám tedy že si sám nevydělává.
Přijde mi to jako takové to vybrání jen toho co se mu hodí - od rodičů peníze, ale dál ať mu už do ničeho nevidí a nemluví.

Osamostatnění vnímám tak, že si najde "svůj" byt - tedy pronájem, byť společně s někým. A dělí se o náklady, o vše zařizování, financuje si vše potřebné, sám si pere, vaří atd. Ideálně vše ze svého.

Neznám moc lidí kdo by odcházel bydlet sám aniž na to má finance, tedy v těch 16-17 letech obvykle ne. Většinou toto nastává s prvním zaměstnáním, ale i tak po čase, většina mladých ještě chvíli bydlí u rodičů, přece jen je to levnější.
Takovým impulsem pro odstěhování často bývá třeba kvůli práci v jiném městě, případně rozhodnutí společné bydlení "s láskou".

V tomto věku a asi za těchto okolností bych to nepovolila.