Celkem zajímavy tema.. O tomto celkem taky premyslim. Řekla bych že jsem v živote štasná. I když ... mohla bych byt i neštasná, duvody mám. Manžel co se po autenehodě změmil v člověka co bych si nikdy nevzala, s omezenym vnimanim okoli atd.. ale,, přesto.. Mám psy a chodim s nima na dlouhe vychazky a dopuji mi pocit štesti, chodim i třidenni organizovane akce kde se jde okolo 100 km za tři dny. A to si uvedomuji, jak jsem vlastne stasna... Mam auto co je spolehlive(servisuje ho ten strašny manžel, o deti se tři dny stará ten samy strašny manžel. Je to takovy protiklad, kolikrat si rikam ze kdyby nepřežil, bylo by mi lip, ale zatim je schopnej dohledu na deti, i nejaky ty prace zastane.. Ale do vztahu je naprosto nepoužitelnej, mám dojem že si to i ubedomuje, ale neda se s tim ice delat, ten jeho mozek to proste neda. Řekla bych že i člověk be špatny životní sitaci se prostě pere o svoje misto na slunci..