Sindi, u nás je to obráceně, chyba na straně manžela... Plus navíc to, že mně onkoložka nedopuručila to další IVF, takže dohromady taková patová situace. Jako kdybych měla jiného, tak bych asi děti měla bez problémů. Takže on mi vyčítat nic nemůže a já jemu taky ne, není to jeho vina. Tak jsem si řekla, že každý nemůže mít všechno, někdo má sice děti, ale manžel stojí za starou belu, tak já mám hodného chlapa, se kterým se máme rádi a rozumíme si, jenom prostě nemáme ty děti. Já mám fakt jinak hezký život, opravdu hodně jezdíme po výletech, na turistické dovolené, zcela bez hanby se přiznám, že jsem si na muchlání pořídila psa, takže si jisté mateřské a pečovatelské pudy vybiju na něm .

Moji rodiče to vzali v pohodě, otci je to úplně šumák, ten by byl dědeček asi jako já kosmonaut, moje mamka je docela vytížená, má práci, která ji hodně baví a naplňuje, takže ta to vzala v pohodě. Jako asi jí to je sem tam líto, ale nedělá z toho žádné drama. Tcháni trochu horší, ale taky to šlo. Oni se realizují v péči o děti od švagrové, takže zábavu mají. Ale je fakt, že občasné řeči od všelijakých vzdálených příbuzných či známých typu - jako že času je dost, že dneska to není moderní, mít děti, že jsem kariéristka, že mám ještě něco dělat, že mně budou chybět - tak to dokáže rozhodit, i když mám jinak poker face.