Ruth,

no, zvláštní vztah... pro mě je to prostředek, nikoli cíl.

Také nejsem žádnej zvláštní finančník a spousta peněz mi taky utíká bokem, aniž bych za to získala odpovídající protihodnotu. To, jak správně říkáš, je legitimní, ale jen potud, pokud bych si nezačala stěžovat na svou špatnou finanční situaci, přičemž by se trochu racionálnějším chováním (a tím fakt nemyslím škudlení až na kost) dala výrazně zlepšit.

"A někdo nechce o penězích mluvit, protože mu to nepřipadá dost správňácký."

Tak mně je fuk, jestli je něco "správňácký", akorát mě hovory o penězích (s konkrétníma lidma o jejich konkrétní situaci, tady ne, protože tady se mi tím rozšiřujou rozhledy, není to monotematický a ty lidi neznám osobně) prostě NEBAVĚJ. Já jim jejich situaci nevyřeším bez ohledu na to, jestli je špatná nebo dobrá, a nejsem úplně ten správnej typ ani pro někoho, kdo se chce chlubit, ani pro někoho, kdo si chce stěžovat.

"A někdo nechce převzít odpovědnost za fakt, že nás peníze doprovází na každém kroku." A jak lze za něco takovýho "převzít odpovědnost"? Za prvé, pokud to bereš z té stránky, že si všichni musíme kupovat jídlo, platit za bydlení apod., tak to prostě tak JE a nikdo za to nejsme odpovědnej, můžem to jedině akceptovat. A za druhé, co se změní tím, jestli to akceptuješ nebo ne (tj. jestli prohlásíš "jo, je to pravda, peníze nás provázej na každým kroku", když to tak bude, ať to jsi ochotná říct nebo ne?


"Rumuni si budou muset svý prosadit bez ČR, takto to nechodí."

Stejně lze říct, že Češi si budou muset prosadit svý bez Němců, protože tak to taky nechodí. Jak si ale to prosazování konkrétně představuješ?