Jo to znám, za mého mládí se diagnozy nedávaly, dnes bych určitě něco měla, čitelné psaní mi dělalo problémy. Při únavě při dlouhém psaní nebo hodně rychlém diktování se i to mizerné ale písmo postupně měnilo ve vlnovku a klikyháky. Většinou jsem to teda po sobě přečetla, i když to možná bylo dané dobrou pamětí, takže jsem si pamatovala spíš, co jsem tam psala. Někdy jsem si taky ale musela dodatečně něco doplňovat od spolužáků. Nejpatrnější to asi bylo na VŠ na přednáškách, zápisky na konci dlouhé přednášky byly už nečitelné, a běžně jsem musela doplňovat různé pojmy, které jsem nestačila zachytit. Hodně jsem si teda osvojila používání zkratek, bez toho bych to nedávala.