Tak se ozývám.. Všechno se posr.. Jsem přestěhovaná. To je pozitivní. Jediné. Jinak špatné, všecko. V bytě je vymalováno a nová podlaha, jsou tam všechny věci - nevím, kde co je. Týden chodím v jedněch šatech, večer jen čváchnu kalhotky. V koupelně není žádná el. zásuvka, v kuchyni je jedna jediná, u ledničky. V pondělí začali v baráku dělat nový výtah, 6 týdnů budem šlapat do pětky. Krabice jsem dokázala rozdělit do místností, kam budou patřit. zatím je nemůžu vybalit, protože se musí přišroubovat skříně ke zdi, jinak se to překotí, to se bojím.
A tady končím - nemám elektřinu. Na ČEZu je nějaká odstávka systému, nepřijímají nové a nestíhají starší žádosti o zapojení, jsou přehlceni. Nikam se nedá dovolat, nic se nedá dělat. Technici jsou prý v jednom kole, ale o víkendech nikdo nedělá. Nynější žádosti budou zapojovat tak za 20 a více dní.
Jsem z toho nervozní. Nic nejede, ta vrtačka, vysavač, pračka, lednička že, atd.
Ríša je u mamky, otec na koni, furt rozkazuje a na mě řve - jsi neschopná, co jsi dokázala, neumíš se ani postarat! atd. Nejede počítač ani televize. Jsem bez spojení - s vámi i světem.
Už třetí noc bivakuju u kamarádky - starý byt jsem předala - to by nevadilo, vadí, že nevím, jak dloouho ještě. Na lince i zákaznickém centru jsem denně - oni neví, nemůžou slíbit.

Ve škole Rišku bije další kluk. O přestávkách, když tam nikdo není. Má v papírech nutnost asistence a dohledu po celou dobu výuky - to se vztahuje i k přestávkám ne? To je řečnická, v těch papírech to je výslovně uvedeno. Po škole chodí domů (do nového bytu) na "návštěvy", prosí, že chce zůstat, že chce být se mnou, prosí, že chce, abych s ním byla ve škole. Má nové dávky léků.
Je mi smutno a je mi hrozně, že nejsem s ním.

Co a jak mám řešit dřív? A kdy, když je zítra zase pátek a o víkendu nikdo nic nedělá. Kde si můžu stěžovat? TO přece není normální, v kterém žijem století, že nás nechají doma o svíčkách.

Nemám ani připojení, můžu jen číst, bo na telefonu to dlouho trvá, tak se nedivte, když se nebudu ozývat.