Znala jsem jen jednu anorektičku. bla to milá, tichá holka, spíš ze sociálně znevýhodněnýho prostředí. Nebo alespoň bez zájmu rodiny a tak.nebyla žádnou obětí šikany, byla vlastně taková šedá myška, ale určitě to nebylo tak, že by ji nikdo neměl rád.
Byla šílenej dříč. na začátku studia na vejšce patřila k těm slabším, ale nikdy"nepařila", nikde nelítala, jen se učila. postupně trávila celý dny v knihovnách, ráno si s sebou vzala jabko, večer ho zase přinesla.Spousta lidí za ní chodila pro radu, protože to, co my jsme si museli složitě vyhledávat, ona měla v hlavě. Případně okamžitě poradila,kde to najít.
Postupně se vypracovala na sotva stojící mrtvolu. pak byla v nemocnici a dostala se z toho, teda vypadala i pak hodně nemocně, slabě, ale slyšela jsem,že je snad z toho venku. Ztratila jsem ji z doslechu, nevím o ní nic. Ale doufám,že je v pořádku...
Jestli si za to mohla sama-hmmm, ona určitě nebyla ani ten typ, že by chtěla hubnout, že by chtěla bejt štíhlejší a krásnější.