Já jsem s léty přišla na to, že atmosféru si člověk především musí nosit s sebou.
Na rozdíl asi od většiny diskutujících otevřenou krajinu miluju, prostor a to, jak se to (v jeho "vzdušné" složce) hýbe, mi dělá dobře.
Kdybych si mohla vybrat, šla bych hned do Dánska, nejen kvůli krajině a bydlení.
Nechtěla bych leckam, hlavně na místa, kde je hluk. U nás je od doby, co horní sousedi dali děti do institucí a sousedka se seberealizuje, klid. V noci houkají sovy, štěkají lišky, ve dne tedy štěkají psi (a smrdí jejich hromady), jenže před tím není úniku v Čechách asi nikde.
Mám ráda výhled na stromy a to máme z celého bytu. Takže vlastně dobrý.