Tak to mě se naopak líbí.

A svým způsobem mi připadá výchovné dělat radost a nevýchovné učit toužit po něčem hmotném.

Mé maximálně hodné dítě mělo vždycky, na co si prstíkem ukázalo a co zaujalo nás a nejen, že je dost spořivé a zodpovědné, ale vždycky mi rozesměje na veřejné akci, kde se něco rozdává, když velmi zdvořile odmítne,"děkuji, já nechci"

(pokud prstíkem ukáže na něco nepřiměřeného, je schopné ihned pochopit, že je to drahé nebo blbé)