Tak to mě se naopak líbí.
A svým způsobem mi připadá výchovné dělat radost a nevýchovné učit toužit po něčem hmotném.
Mé maximálně hodné dítě mělo vždycky, na co si prstíkem ukázalo a co zaujalo nás a nejen, že je dost spořivé a zodpovědné, ale vždycky mi rozesměje na veřejné akci, kde se něco rozdává, když velmi zdvořile odmítne,"děkuji, já nechci"
![~t~](/g/s/20.gif)
![~t~](/g/s/20.gif)
(pokud prstíkem ukáže na něco nepřiměřeného, je schopné ihned pochopit, že je to drahé nebo blbé)