Tak moje děti se mými radami taky moc neřídí.
Syn /17) si de facto od 1. třídy všechno určuje sám.
Náš rozhovor: "Byl jsi v té hudebce si domluvit termín zkoušek?"
"Ne, nebyl, půjdu zejtra."
"Ráno jsme se domluvili, že se tam stavíš dnes!"
"No jo, tak jsem tam ale nebyl, staví se tam zejtra..."
Druhý den se tam stavil a zařídil. To bylo asi ve 2. třídě. Od té doby asi tisíce podobných situací.
"Už ses přihlásil do výuky Španělštiny, aby nebylo plno nebo na tebe zbyde Němčina..."
" Ne, zejtra."
"Tak už jsi přihlášen? Ne nebyl jsem tam, už je plno, stejně se asi spíš chci učit německy..." ( spíš nechtěl, ale z lenosti musel) atd. atd.
Ale tohle asi nemá zakladatelka na mysli. Ono totiž jistý prostot k rozhodování děti musí mít. Dokonce psychologové říkají, že to tak má být, dítě by o sobě mělo z velké části rozhodovat samo a pokud si o tu zodpovědnost říká, má ji dostat.
Ale zakladatelka spíš myslí situaci, kdy dítě ODMÍTÁ POVINNOSTI...