Přidat odpověď
u menších dětí, max. první stupeň, jsem nekompromisní. Co se musí udělat, musí se prostě udělat.Nepustím je k ničemu jinýmu, nepřipouštím námitky. U nás to bylo o to jednodušší, že na úkoly nikdy nebyl čas, ze školy rovnou sport, jiný aktivity, přijíždí se večer, večeře, úkoly, umejt a spát, sami chápali, že nemá smysl se vykrucovat.
U starších to nechávám na nich. Nechceš? nedělej-ale pak i s důsledkama.
Předchozí