kdyby existoval univerzální návod, už by ho někdo dávno sepsal, učil a vydělal na tom miliardy
mám tři děti a na KAŽDÉ z nich funguje něco jiného a vyžaduje jiný přístup... a samosebou, že mé postupy fungují jen ode mne, pokud je chce použít muž nebo babička, účinkem se často minou...
na nejstarší dceru zabírá nejlépe dovolání se její zodpovědnosti - ona prostě od přírody je zodpovědná, už malinka, takže i tu svou lenost dokáže překonat, když se jí věc postaví "politicky"
na syna zabírá tvrdší přístup v kombinaci s "dělám to z lásky k tobě", logické argumenty, příklady (mně se taky nechce vařit, co ty na to?), obvykle to vydiskutujeme, ale bývá to pro mne náročnější, takže pokud už nemůžu, nastoupí "musíš" a on ví, že musí, protože už se zlobím...
a na nejmenší zabírá hoooodně lásky, klidný hlas, vysvětlení, pokyn a příslib následné odměny (až si ty hračky uklidíš, vybereš si knížku, ze které budeme číst), jakmile mi povolí nervy a zvýším hlas, jsme v koncích, protože přestane poslouchat, pak se musím uklidnit, omluvit (vysvětlit proč se zlobím) a teprve můžeme pokračovat... zvýšení hlasu funguje jen pokud potřebuju, aby okamžitě přestala něco dělat (vběhnout do silnice, chytat madla na eskalátorech zespodu, lít vodu ze sklenky na zem apod.)