Z+2,
jenže právě v tomhle případě je princip nepodstatnej. O principu se budu bavit, když dá paní učitelka hlasovat o tom, jestli se mají rodiče složit na interaktivní tabuli.
Zamýšlet se nad tím, jestli je charita manipulace je takový pěkný filozofický cvičení, ale pravda je ta, že za každou organizovanou charitou stojí nějaký nadšenec, bez kterýho by žádná charita nebyla. Jistě, každej se může rozhodnout, jestli pošle peníze na konto Bariéry nebo na výstavbu školy v Ugandě, ale pravda je, že sám od sebe nad tím uvažuje málokdo, většina lidí potřebuje to pošťouchnutí.
Vymezovat se vůči tomu mi připadá přinejmenším dětinský, ale to je čistě můj názor.
Brát charitu jako automaticky správnou věc je zrovna forma "stádnosti", která je žádoucí.
Učit děti, aby nebyly ovce a uměly si stát za svým názorem se dá na spoustě jiných věcí, učit je to na charitě je trochu nešťastný.