Mně zase přijde opravdu dobré, aby se děti s charitou seznámily a učily se přirozeně se dělit s potřebnými. V principu chápu, že někdo dává drobné bezdomovcům, někdo ne, oba to mají zdůvodněné, ale ve školách jsem zatím vždycky viděla jen projekty typu adopce na dálku, zvířata v zoo, útulek, vánoční dárky pro dětský domov (ačkoliv třeba to poslední nepovažuji sama osobně za ideální účel, ale to by bylo na jiné povídání, tak pro děti je to v principu jasně pochopitelné dělení se s někým, kdo má v životě menší štěstí než ony).

Pokud jde částku typu dvacka, velmi by mě udivilo, proč bylo moje dítě proti, a mluvila bych s ním o tom. A po pravdě řečeno, u těch běžných věcí, které školy podporují, si nedovedu představit důvod, pro který by mohlo být moje dítě principiálně proti - tak principiálně, aby to stálo za to jít proti dobré vůli třídy. Snad kdyby šlo o vyšší částku a dítě by se postavilo proti ze solidarity k někomu z kamarádů, kdo prostě nemá... to by muselo být konkrétní.

A taky je otázka, jak takové "musí přinést" vypadá. Ohradila bych se proti nějakému pranýřování těch, co nepřinesou, ale takové to "měl bych" v podtextu mi nevadí - naopak mi připadá užitečné, aby se dítě učilo s takovýmito společenskými tlaky pracovat a uvědomovalo si i jejich jistou potřebnost, i zneužitelnost.