První slabikář tohoto typu, sloužil 15 let a poté jako inspirace dalším.

"Tohoto typu" - na vědecký, lingvistický bázi. Pedagogika jazyka byla koncem 50. let pořád v plenkách, ale i tohle byl velkej pokrok.

Ema se zrodila v kuchyni bytu v Praze na Pankráci, kdy dědeček na základě postupnýho sledu hlásek, kterej dostal jako zadání, vymejšlel nějaký srozumitelný věty. Co vymyslel, čet babičce a ta mu to odsouhlasila nebo zkritizovala.

Vpašoval tam holčičku Janu, co vítá sovětský vojáky, což je moje máma, tehdy už patnáctiletá, studující průmyslovku v Čimelicích a jezdící tajně z intru na víkendy stopem, aby ušetřila peníze určený na autobus. Máma sama z ranýho dětství vzpomíná hlavně na trampskou chatu u Davle na Záhořanským potoku, kam se děda, předválečnej stojírenskej dělník, kterej ztratil práci v době krize, což ho nasměrovalo ke komunistům, uklidil koncem války.