Vidíš, to je výborný postřeh. Mě asi taky! Tedy neutrální, nejsem v těch snech v té takřka trvalé křeči z toho jak vypadám, jako ve dne. Ta křeč tam ve dne prostě pořád je a je jen méně nebo více potlačená - a nejhorší jsou přesně ty chvíle, kdy jsi konfrontovaná s vlastní podobou nepřipravená (zrcadlo, výloha, podstrčená fotka). A v těch snech to není. Jsi génius.