Ten kočičí úprk na chodbu mi připomíná, jak my jdeme s dcerku domů, děláme jedeš! jedeš! a šoupáme nohama a jedeme jak tank s nákupem blízko při zemi, či kolem se protahuji úzkou uličkou, kdo nezná, tak si musí o mně myslet, že jsme mimo :)

Když u nás někdo zazvoní, jedna kočka se introvertně zabarikáduje pod pohovkou, a protože druhá kočka je průzkumník, musím ji po celou dobu hovoru s někým u dveří držet v náručí jako děcko, musím vypadat abnormálně ulítle, ale ona by pak utekla pátrat po chodbě a ve sklepě se podle zkušeností špatně chytá. tak jsem ta, co při hovoru na chodbě chová v náručí kočku :)