Také bydlím blízko a mrazí mě, jaká hrůza se tam udála. Jako děti jsme si tam občas hráli a neměli jsme ani ponětí... Soudruzi vše tutlali. Na rovinu - jít tam teď sama, neměla bych z toho dobré pocity. Věřím, že toto místo tím, že zde bylo tolik lidské hrůzy a násilné smrti,bude takové .... jiné... Prostě bych tam šla s obrovskou pokorou a lítostí. Na hřbitově jim vždy o dusickach zapaluji svíčku u pomníku, co tam je. Pietní akt je pro mě také v nevhodnou dobu, ale to neovlivním. Pan Hýbl tomu věnoval kus života a díky knize nám otevřel oči. Je velká škoda, že Karol Pazúr unikl trestu. A vůbec, že byl vůbec schopný takové zrůdnosti.