To sedí. Syn si ve třetí třídě nepamatuje jména spolužáků. Říká "ta, co vedle ní sedim" . Pravda, že do té třídy nechodil úplně od začátku a první rok tam chodil jak do houslí, ale vloni už tam byl celkem dost a letos zmeškal asi 4 dny.
Nepředá dárek oslavenci - kamarádům, kteří nás pozvou. Má nějaký blok. Řekne "tak, tady máš" a podá tašku s dárkem.
Za dva roky není schopen pozdravit svého lékaře, když vejde do ordinace, dokonce ani neodpoví na pozdrav - dokud do něj nekopnu. A ani se nerozloučí. Zase musim kopat Tak pak teprve mu řekne :" Jo....tak ahoj."

Mladší ségra ho strčí do kapsy, co se sociálních dovedností týče. Vyřídí za něj ty dárky, umí se omluvit, pohladí, když vidí, že je někdo smutný. Je v tomhle směru hodně vnímavá. Jsou jí čtyři, ale už cca od dvou a půl let v tomhle vyniká. Se synem nehne, ani kdybych se tu zoufalstvím věšela. Spíš by řekl, že tu židli mám moc nízkou a jestli chci opravdu na tu oprátku dosáhnout, přinese mi barovou židli.

Ale hlavu má. Nicméně do budoucna to bude mít náročný, jestli chce přežít mezi lidma.