Každé dítě je jiné, každé nadané dítě taky. Tvůj spolužák byl celkem šťastný případ nestižený perfekcionismem, podle popisu možná spíše "jen" nadaný než mimořádně nadaný.

Inteligence a nadání jsou dvě různé věci, i když je fakt, že mimořádně nadaní mají IQ vysoko, ale zase ne každý s IQ nad 130 je mimořádně nadaným, a naopak může jím být i někdo, kdo má průměrné skóre jen mírně nad průměrem. Nadprůměrně inteligentní je kde kdo, to se prostě v poradnách asi rutinně zjišťuje, na tom není nic špatného - rodiče a učitel se dozví, že dítě má vyšší potenciál, než by odpovídalo jeho školním výsledkům, a v ideálním případě i dostanou rady, jak mu pomoct ho využít.

Což se někdy i při vší snaze nepodaří, třeba proto, že nebyly zjištěny všechny faktory. Já mám syna s mim. nadáním, ADD, dyspraxií, zkříženou lateralitou, špatnými reflexy, myopií,... Má IVP na to první, to druhé v PPP vědí, ale nijak to nezohlednili, ani škola tomu nevěnuje pozornost, předpokládá se, že poruchu intelektem vykompenzuje, ale já vím, že je to problém. Možná by to pro školu byl problém až v okamžiku, kdy by se to odrazilo ve špatných známkách, pro mě holt známky nejsou to nejvíce podstatné, podstatnější je spokojenost dítěte.

Rodiče dítěte s podprůměrným intelektem, kteří se nesmířili - to lze chápat dvěma způsoby. Buď popírají jeho potenciál, mají přehnané požadavky a tím mu škodí. A nebo se snaží z daného potenicálu vykřesat maximum, pokud to dělají s rozumem a citem, mohou mu prospět víc, než kdyby se s tím smířili a nechali ho být.