karmo,
prostě ta doba teď taková fakt je , vlastně i všechno s tím související, i ta politika (a jde fakt jen o pohled na to), vlastně jde o náš postoj k tomu všemu životu...měnit druhé nejde, měnit sama sebe taky moc nejde, právě kvůli těm (i horoskopem daným vlastnostem), ale jde a o to jde hlavně - změnit postoj a vnímání "skutečnosti".

A já myslím, že nás ta doba po tom roce 2012 k tomu vede, ne, nebyl konec světa v tom fyzickém, ale určité radikální změny nastávají uvnitř...možná se dá říct v těch energiích kolem. Jseme tlačeni k vnitřním změnám, ke změnám vnímání a postojů...
Jo a bolí to...kdyby nebolelo, nehledali bychom "spásu" - východisko z bolesti.

Co třeba za mnou občas přijdou lidi, říkají, že vše se jim jakoby koncentruje, zrychluje, člověk ani nemá čas na oddych, je stavěný (někdy stále dokola) do situací, které si dobrovolně nevybral a jde všechno straně rychle za sebou, nebo se to stupňuje až do osobních nesnesitelných krizí. Vše jen pro to jedno - pro pochopení...a následné přijetí - teprve pak může nastat změna. Ale ta pak bývá neuvěřitelná.

Poslední dobou vnímám poměrně kolem sebe i (vlastně naštěstí se mě to úplně těsně osobně netýká, ale je to blízko) sebevraždy, těžké nemoci, naprostou letargii, útěky k drogám a alkoholu atd...). Někteří lidi ztratili naději, ztratili světýlko na cestě.
Ale současně také vnímám to, jak se do těch situací dostávají ti lidi, kteří tam "mají být", kteří tu rozehranou partii mají hrát.

je to o tom...však i ten nick "karma" , že prostě jsou určité akce a reakce, které nás vedou tam (naprosto cíleně a přesně, v tom je to geniální), kde se toho máme jakoby hodně naučit, pochopit...kde máme své slabiny a na druhé straně i svou sílu.
Jde vlastně o to JÍT SÁM K SOBĚ, dovnitř, tam jsou i odpovědi na všechno. Tam je i Bůh a klid a mír...vnitřní štěstí, radost a spokojenost. Tam je krajina bez velikých emocí, ta jsme "doma", v bezpečí, ve své vlastní náruči svého Vědomého Já. není potřeba hledat nic vně sebe...i když někteří lidi to potřebují (to byla třeba ta diskuze o P.CH) by´t i třeba jen na malou chvíli...aby mohli jít dál.

Píšeš o situacích, které tě staví do pozice, kdy můžeš být jen aktérem, ale ne režisérem, kdy vlastní vůle, píle, snaha nezmůže nic.
Pro mně jako pro člověka s obrovskou vůlí bylo vždycky nejtěžší nechat něco být, nechat se to dít, být jen pozorovatelem (ideálně bez emocí).
Nebyly to lehké situace, některé byly otřásající moje jediné (by´t ve skutečnosti iluzorní) jistoty, proto říkám, že leccos znám, i to, o čem píšeš ty.
Situace, kdy jsem myslela, že to nepřežiju, že se mi srdce rozskočí do nejmešních částí, situace, kdy bych nejraději od všeho utekla..a nebylo kam.
A veškeré moje KONÁNÍ bylo nazmar, ba dokonce na překážku.

Někdy je potřeba to pustit a vrátit se do sebe....nechat se to kolem dít.

A PAK VŠECHNO DOPADNE TAK, JAK MÁ - A DOKONCE NEJPLÍP, JAK MŮŽE. Většinou to člověk zhodnotí jen ohlídnutím zpět....a tají se mu dech.

NĚKDY jsou situace, které máme nechat být a starat se o hlavně sebe (jen nám v tom brání ty představy, potvory emoce a ty naučené strachové programy, které nám říkají, že jsme ohroženi na nejvyšší míru)...
Východiskem je vnořit se do sebe dovnitř k tomu nejvyššímu Já, co máme...tam je všechno, veškerá ochrana, veškerý soucit, veškerá Láska, klid a mír...

Někdy je prostě lidská vůle na překážku, ale je potřeba správně rozlišovat,a by člověk neupadl do rezignace a letargie, to ne....
Někomu k tomu pomáhá nějaké sdružování, nějaká "berlička" (nechci nikoho urazit) - třeba církev nebo nějaké ezoterické společenství. Nachází zde podporu a cestu k sobě podporován i silou druhých lidí, společným cílem.

prostě a´t člověk dělá to, co s ním v tu chvíli nejvíc souzní...co mu pomůže oprostit se od emocí, krom teda destruktivních návykových látek, ty stejně neřeší nic, jen (načas) otupí. každý si vybere podle sebe....ale myslím, že je důležitý si uvědomit ten princip, své Já, ideálně své Vědomé Já a svou sílu...a svobodnou vůli, pokud se dostaneme nad své vrozené anebo naučené vzorce a programy.

Prostě jde to, člověk tím vším může projít rychle...důležité je si správně uvědomovat.