Když byl syn malý, tak jsem samozřejmě taky často posadila jeho a zůstala jsem stát...a nebo jsem si ho vzala na klín...jak je starší, tak si nějak sám od sebe zvyknul, že když je jen jedno místo, tak nechává sednout mě a buď stojí u mě, nebo si sedne na klin, když to jde...a musím říct, že když teda vidí nějakou starou babičku, tak vstává...že by ji oslovil, to ne, to se stydí, ale vstane...takže teď pracujeme na tom, aby se nestyděl na to tu dotyčnou paní upozornit...ony si toho totiž ne vždycky všimnou... Jinak mě docela bije do očí další věc, trochu podobná - zaráží mě, co vídám babiček, které tahají dětem školní tašky a batohy a to nejenom křehkým prvňáčkům, ale i větším dětem a i klukům....nejvíc je to vidět, když doprovázejí děti na kroužky, to jde babička ověšená vším možným a dítko si vedle vesele vykračuje s prázdnýma rukama....syn mě třeba jednou za čas taky poprosí, jestli bych mu tu tašku kousek vzala, třeba odpoledne, když se vracíme později, že už je unavený....ale je to výjimečně a požádá o to, není to samozřejmost....