Tak myslím, že cílenou výchovou k bezohlednosti to nebude.
Já osobně bych děti určitě vyzvala, ať uvolní místo staršímu, potřebnějšímu, těhotné atd., ale někdy to prostě přehlídneš a nevšimneš si nebo jsi myšlenkama jinde (mě se to stává, jsem celkem roztržitý člověk).
Na druhou stranu raději usadím své děti a stojím nad nimi a ne z opičí lásky, ale prostě proto, že je to pro mne jednodušší, bezpečnější, když dítě sedí pode a přede mnou než aby bylo vedle mne.. tramvaj může prudce zastavit, přichomítnout se nějaký otrapa, bezdomovec, kecálista (jsou takoví) a budou otravovat dítě co je na ráně, dítě napadne přejít tramvaj, jít se kouknout na štípadlo.. a jak děti rostou je těch rizik méně, ale je to asi také zvyk. Prostě raději usadím dítě a stojím nad ním, než já abych si sedla a dítě měla vedle sebe. Taky si s ním event. mohu lépe povídat nebo ho zabavit pohledem z okénka.. a je fakt, že děti už mám starší a tohle skoro všechno není tak důležité, ale je to asi zvyk. Někdy si ale ráda sednu a dítě mám u sebe (ale to spíše v prázdnější tramvaji, v narvané vždycky raději usadím dítě a mám ho pod kontrolou). A já cestuji většinou se dvěma dětma, takže tím spíš jsem ráda, že sedí třeba spolu na jedné sedačce, než že se klátí kolem mě. A podobně to mají třeba ty babičky, co ti připadají jako vetché stařenky.