jentakj,

však jo, já to mám vnitřně nastavené a vlastně to i dělám, jak je to u vás, snažím se hledat řešení atd. Ale právě v situaci, o které píše Z+2, bych řekla, že jde o ten případ, co popisuju ve svém předchozím příspěvku, tedy kdy poznámka i pochvala má pouze informativní charakter tam, kde je běžné tímto způsobem rodiče o chování informovat. Nemusí mi to takto vyhovovat (a nechtěla bych to ani jako rodič, ani jako učitelka), ale prostě to za popisem (i z diskuze, nejen z úvodního příspěvku) vidím takto, ne jako že bezradná učitelka hází poznámkou řešení na rodiče. Vycházím z toho, že když učitelka psala pochvaly, tedy zprávy pozitivní, bylo vše OK, tedy že tento způsob informování rodičů o chování dítěte všem stranám vyhovoval. Takže i když já dávám přednost tebou popisovanému přístupu, nepovažuju jednání učitelky v tomto konkrétním případě za selhání, ale pouze za běžnou formu její komunikace s rodiči . A když už je u nich tato forma obvyklá, tak mi opravdu přijde, že učitelka jedná, jak nejlépe může (nedělá rozdíly mezi učitelským a neučitelským dítětem, neinformuje jen o tom negativním, resp. dokáže i u vzorných holčiček napsat, když něco není v pořádku a nemává nad tím rukou, což je mnohem obvyklejší...).