Přidat odpověď
Mám dnes 22 letou dceru, ve vrcholovém sportu byla bohužel od třinácti. Odmala je zažívání u ní kámen úrazu a na tyhle "profidreky" reagovala hůř, než na co já vím smažené pětkrát denně nebo pytlíkovou stravu. Takže zezačátku jsem vařila na závody a na soustředění, pokud jela na dýl, musel někdo s ní. Velmi záhy se naučila vařit i ona, protože špagety s kvalitním sýrem zalité kečupem nebo prosypané tuňákovou konzervou dala v pohodě, stejně jako kuskus. Čínskou polívku nebo Vitanu ne. No a stejně tak se naučila nahrazovat i přípravky před, při a po závodech - dodnes vzpomíná, jak si ji fotili zahraniční novináři na vodáckém maratonu ve Francii, kdy ostatní řešili, jestli použít proteinové tyčinky z vlastních zdrojů, nebo ty sponzorské přidělené v tašce u prezence. Ona si přilepila na loď dva banány, ve vaku neměla výjimečně čistou vodu, ale litr šťávy z pomerančů a mandarinek dolitý litrem čisté vody a v kapse na ruce hroznový cukr. Po závodě doslova sežrala tabulku kvalitní čokolády. Pokud se dítě chce vypadat jako profík, takhle od oka mi dnes přijdou nejlepší smoothie a tyčinky - tuším Gorila se to jmenuje? Ale složení jsem nijak zvlášť nezkoumala. Já mám nějak pocit, že čím míň tady těch složitě připravených věcí do sebe člověk v životě dostane, tím líp, chemii mám raději na úklid, než do žaludku.
Předchozí