To je ale stará známá věc, a Zimbardův experiment to jen potvrdil.

Myslím, že je to velmi dobře vidět i v běžném životě, aniž by nutně musely nastat nějaké extrémní podmínky. Kolik lidí tady už třeba prohlásilo, že vědí o nějaké levotě na úřadě, kde pracují, ale zavírají nad tím oči, PROTOŽE PRO NĚ SAMOTNÉ BY TO MĚLO NĚJAKÉ DŮSLEDKY nebo se toho aspoň bojí.

Je to jistě menší zlo než někoho úmyslně týrat, ale je to "neodporování zlu", takové to mlčení, které vlastně to zlo umožňuje, protože se mu nevzepře. Stejně tak jako ti lidi, co radši přešli na druhý chodník, než by měli potkat disidenta, prodavačka, která odmítla prodat zboží Židům, když k ní přišli v jiné než vyhrazené hodiny...

Jenže je tam spousta šedých zón - je podporovatelem zla člověk, který se mu nevzepře, protože má důvodné obavy, že by důsledky pro něho byly fatální? A lze mu to vyčítat?

Je podporovatelem zla člověk, který se nevzepřel pronásledování Židů za války (protože by on sám skončil jako oni)? Je podporovatelem zla muslim, který oficiálně nevystoupí s odsouzením činů některých svých souvěrců (protože mezi nimi musí žít a má důvodné obavy, že by se mu pomstili)?

Myslím, že to vůbec není jednoduché a ač máme sklony k černobílým soudům (zpravidla s křížkem po funuse, když už je jasné, kdo vyhrál a nikomu už nic nehrozí), tak skutečnost zdaleka tak černobílá nebývá.

Možná kdyby se naši předci třeba za 2. světové války zachovali jako hrdinové, tak jsme se my vůbec nenarodili.

A když se někdo opováží mluvit o čestném jednání, tak se často vyskytnou tendence ho uřvat v tom smyslu, že stejně nikdo čestnej neexistuje a že to je jen zbytečný honění trička.