Zetko,

jak, "kdo by nebyl"?

Hovoříme o tom, že je někdo schopen vzít spravedlnost nadivoko do vlastních rukou v momentě, kdy mu za to nic nehrozí a kdy to ani není "jeho" spravedlnost (asi by to bylo jiné u otce poškozeného dítěte), jen proto, že je to v dané chvíli možné a je dost pravděpodobné, že se mu za to nic nestane a ještě ho někdo poplácá po zádech.

A že si třeba odůvodní vlastní násilnické sklony tím, že "páchá dobro" (viz ti, co věšeli Němce na lucerny, ale až v době, kdy jim za to nic nehrozilo.

Jestli si myslíš, že takové vlastnosti jsou důvodem pro to, aby se s dotyčným kamarádil každý, tak to se asi diametrálně rozcházíme.