Párkrát jsem byla v MC, hlavně s prvorozenou. Jako naplavenina jsem netušila, kdo se tam rozebírá a nemohla jsem ani žádnou zaručeně pravdivou historku přidat, tak jsem byla trochu mimo dění. Navíc se tam nosily moučníky, bábovky a různé dezerty, v čemž jsem moc nikdy nevynikala.

Časem jsem tu poznala řadu lidí a mám tu hodně přátel, ale většinou mají starší děti, než já, takže společné návštěvy těchto zařízení jsme neprovozovali.

Když už, tak vypustit děti společně někde venku, u nás na zahradě, nebo jinde. Zvala jsem i děti k nám, občas si nějaké cizí přivezla ze školky, taky jsem kamarádce asi rok hlídala syna. Naučila jsem se vyrábět kostýmy, malovat na obličej a dělat mega dětské oslavy.

Ale dostala jsem se už do stavu, kdy, stejně jako Monty, odpočinek nebo dovolená je pro mě situace, ve které se nevyskytují mimina ani batolata. Po deseti letech péče o děti, nemocné dítě, psy, nemocného psa, nemocného druhého psa....vstávání, odolávání řevu, převlékání postelí, návštěvách pohotovosti...dosaďte cokoliv, už bych s díky odmítla například dovolenou s někým, kdo by si tam přivezl batole nebo mimino. Hlídat někoho, aby se nespálil o kamna, nespadl ze schodů, hlídat vlastní děti, aby o něj nezakoply, neshodily ho ze schodů, necpaly mu dílky lega na hraní nebo prostě jen poslouchat řev, to už bych dnes nedala. Vyjímkou jsou emergency situace, kdy pohlídám, vyzvednu nebo přivezu kohokoliv, když to bude hořet. Takže místa, kde je velká koncentrace dětí pod dva roky, nevyhledávám.