Ve větších hernách jsme s dětmi ještě nebyli. Ale podobné je to i na dětských hřištích, kam jsem chodila krajně nerada. S většími dětmi už je to celkem dobrý, člověk je vypustí a může si třeba číst, ale pro mě je teda hroznej vopruz stát za zadkem batoleti. Vždycky na mě na dětském hřišti přijde záchvat zívání a šílené únavy. Raději s ním trávím čas na zahradě, kterou mám bezpečnostně zmonitorovanou (vím, kde je potřeba hlídat a kde můžu být v klidu) a sama na ní pracuju. Naplňuje mě to teda daleko víc než stát 20 minut na rohu ulice a čekat až si dítě dohraje s klacíkem. Ale to je teda výhoda domu se zahradou