Protežovali ho ve všem, s tím, že já se o sebe už nějak postarám. Ale moje koníčky tátovi nadále připadají zbytečné... teď mám možnost reprezentovat svoji univerzitu v univerzitní taneční lize, vzali mě do týmu 10 nejlepších z cca 150 holek z konkurzu, a odmítl mi dát k vánocům taneční boty, protože tam jsem kvůli studiu a ne kvůli zábavě. (Pak mi dá nějakou pitomost, kterou si stejně nebudu moct odvézt do školy. Obecně bere důležité věci podle sebe, když jsem za promoci chtěla akademický slovník, dal mi tu nejdražší možnou čtečku se slovníkem apod. i když to je pro mě zbytečné.) Nejde o peníze nebo tak, ale prostě se v tomhle děsně míjíme.
Jsem teď doma na víkend ze školy a vlastně ani nevím, proč jsem přijela, od začátku se jenom hádáme (já vyprávím nadšeně zážitky z anglické univerzity vs. jeho nevím, nezajímá mě, teď něco dělám nebo počkej, ještě tě můžou vyhodit).