Jedna taková malá prezidentská návštěva

Neo: Nedávno navštívil vaše divadlo prezident Zeman. Mohl byste, prosím, popsat, co se tady vlastně dělo?

A úplně zásadní bylo, že divadlo je nekuřácké. Na radnici se řešilo, že nemám zapomenout připravit popelníček. A já jsem všem říkal, to je nekuřácké divadlo, že se tady nekouří. Pro mně by prezident měl být vzor. Jezdili sem ti jeho poskoci, a říkali: ‘Tady bude mít pět minut čas, tady si zakouří’. A já říkám: ‘Hele, tady je nekuřácké divadlo, tady se nekouří’. A oni zase, že pan prezident tady bude dvě hodiny a že kvůli tomu nemá kouřit? Byli tady v šest hodin večer. A protože si nevidím do huby, tak jsem říkal: ‘Podívejte se na mě, já jsem notorický alkoholik a kvůli vám jsem do šesti do večera vydržel střízlivý. Tak on snad může ty dvě hodiny taky nekouřit.’ A oni si pořád mysleli, že si dělám legraci a říkali: ‘Tak kde tedy?’ A já říkám: ‘No, nikde’. A oni, že on sem taky nemusí přijet. A já, tak ať sem nejezdí. Ti koukali. A byli nešťastní. Tak se rozhodlo, že tady holt nebude kouřit. Říkal jsem jim, že si může zakouřit venku před divadlem.


Tak jsem říkal, že jsem rád, že udrží až tři dotazy a že bych tři dotazy měl. Začal jsem tím, že jsem ho nevolil, že mě uráží a že si myslím, že dehonestoval svůj úřad. A to už ze strany ke mně přicházeli policajti (smích) a z balkonu mě začali točit. Zeptal jsem se, jestli bude opět kandidovat v příštích prezidentských volbách, a že bych to nechtěl. Druhý dotaz byl, jestli by mi vysvětlil, jaký je rozdíl mezi nápisem „Ať žije Miloš Zeman“ a „Ať žije KSČ“ – 17. listopadu na Albertově ty transparenty visely. A třetí byl, jestli by se s těmi lidmi, se kterými stál na Albertově na pódiu, postavil na pódium i dneska. Po té události tehdy říkal, že nevěděl, co jsou zač, a dnes už to ví.

A on mi odpověděl, že do toho, jestli bude znovu kandidovat, mi nic není, a že když jsem tak chytrý, tak ať kandiduji proti němu. Na druhý dotaz odpověděl, že on žádný transparent nikam nevěšel a že by na Albertově neudělal jedinou změnu, že to bylo tak, jak to mělo být, protože on, na rozdíl ode mě, není žádný kádrovák. A že by pro mě měl na závěr bonmot: Masaryk napsal, že myšlení bolí. A že by mi přál, abych takovou bolest alespoň jednou za život pocítil. Na to přišel Ovčáček a řekl: ‘Tak, to byl poslední dotaz, my se s vámi loučíme’. A bylo po debatě.

V divadle byli všichni ti zastupitelé a jeden ke mně pak přišel a povídá: ‘Hele, vy jste opravdu blázen’. Ale myslel to v dobrém. Nakonec jsem se postavil ke dveřím v obleku a lidem, když odcházeli, jsem říkal: Nashledanou, nashledanou, někdy přijďte. A oni na mě plivali. Normálně na mě plivli. V místním plátku pak na hlavní straně vyšla moje fotka, jak zrovna mluvím, s titulkem Nesouhlas projevil jen statečný ředitel. (smích)

http://neovlivni.cz/jednou-underground-vzdycky-underground-jak-se-labus-drapal-zeptal-prezidenta-a-pak-na-nej-naplivali/