Co s tím?
Jsem jako dvě v jednom. Když jsem učitelka, jsem sebevědomá, sebejistá. Jsem OSVČ a ještě navíc učím na vysoké škole, je mi úplně jedno, když přede mnou sedí iks desítek studentů, jsem v pohodě. Mí soukromí studenti jsou manažeři, ředitelé, herečky, modelky ...
Jenže jako soukromá osoba mám neskutečný strach z lidí. Dnes došlo k takové situaci. Byla jsem pozvaná na velmi prestižní akci, na kterou jsem se moc těšila asi dva měsíce. Měla jsem tam jít i s kamarádkou, která je zároveň kolegyní, jenže ta onemocněla. Dala jsem si cíl, že to zvládnu i bez ní. Dojela jsem na místo, ale už neotevřela ty dveře a nevešla dovnitř. Strašně jsem se bála.
Vrátila jsem se domů, uklidnila se a rozhodla se, že půjdu ještě jednou a zkusím to podruhé. Ta akce byla jedinečná a už se nebude opakovat. Byla to opravdová příležitost potkat se s velmi zajímavými lidmi, těmi největšími odborníky v celé republice. Jenže podruhé jsem to taky nezvládla. Místo jsem obešla dvakrát, ale dovnitř jsem se bála jít. Přitom vím, že jsem nebyla pozvaná jen tak, aby se neřeklo, ale ti lidé o mojí přítomnost opravdu stáli.

Stává se mi to často, že jsem někam pozvaná, ať už různé oslavy, setkání, jenže vždy skončím na tom, že se bojím lidí a nejdu, případně přijdu, odevzdám dárek a popřeju a okamžitě zmizím. Nevadí mi být pouze v komorních skupinách lidí, co dobře znám. To se cítím bezpečně.
Co se s tím dá dělat? Jak jsem psala výše. Pracovně jsem někdo úplně jiný. Na psychoterapii chodím, byť z jiného důvodu, tohle téma se určitě budu snažit otevřít. Nejsem blbá a racionálně si uvědomuju, že se chovám totálně nedospěle. Ale co s tím?