Termix,
dokázala jsi úžasné věci.
Stát se odborníkem. Váží si Tě.
Vychovávat děti v lásce a v tom, že jsou dobří. Zlomit tu větev. Nasměrovat jinam.

A pořád tu zůstává to oné...kurnik šopa.

Vychází mi z toho, že nejen vysokou školu jde zvládnout, ale i děti, když je ten náboj. A potom se člověk najednou zastaví...podívá se do slunce...klade si otázky (čím chytřejší, tím víc na dřeň):kdo jsem Já? Paní profesorka, děkuji. Maminka, díky Bohu za ty dary. Kdo je vlastně tá moje podstata, mám vůbec nějaké Já? Dovoluje mi to vstoupit do večírku lidí, pevně ukotvených? No nedovoluje, proto zdrhnu. Ale jenom dnes. Zítra to bude jinak.
Tak, jak těhotenství trvá 9 měsíců, aby to k něčemu bylo, trvají i jiné (důležité) okolnosti.