Tatramelko, to, co popisuješ, ve skutečnosti není způsobeno "přístupem učitelů". Je to způsobené tím, že psali hodnocenou písemku. Problém je v tom hodnocení, ne že učitelka měla hodnotit "pozitivněji". Učitelka momentálně ve škole nemá možnost děti nehodnotit, protože hodnocení je ústřední téma celé školy.
Řešení, že paní učitelka dá písemku na známky a bez ohledu na výsledek a dodržování pravidel při realizaci písemky pak všechny hezky pochválí a povzbudí, je jen zdánlivě dobré. Ve skutečnosti je to demotivační, protože je to něco, co se tváří jako "objektivní" a přitom je to lživé. Kritika je zrovna tak ošemetná, taková, jaká se běžně požívá u školních hodnocení, je vyloženě toxická. Jediné, co funguje, je nehodnotit, nebo jen minimálně a jako nástroj, ne jako výstup, na který ještě ke všemu navazují další významné akce.
Taková práce je ale těžká, ne každý učitel ji svede, a i ti, co ji svedou, ji nemohou vykonávat v takových objemech, kolik jsou schopni "zadministrovat" nyní (a za co nás třeba OECD chválí, jak je náš vzdělávací systém efektivní). Kromě toho by důsledkem takového přístupu bylo, že děti by už nenosily domů jedničky a pochvaly, což je něco, co stále drtivá většina rodičů není schopna akceptovat. A není to ani dobře aplikovatelné na školu, která primárně slouží jako státem placený a garantovaný babysitting.