rozumím ti, nejhorší pro mě bylo, že jsem nemohla v noci spát, trápily mě neustále poslíčky, které ve mně vždy vyvolaly planou naději, že už to bude. Po třech hodinách pravidelných kontrakcí, vždy začaly slábnout a ve chvíli, kdy jsem byla ready k odjezdu do porodnice, tak nic.
Pokud jsi chtěla historku pro zasmání. U prvního porodu mi praskla voda, volala jsem manžela, ať jede domů a začala chystat věci. On přijel, oči vykulený a ptá se mě: Jakej hrnec ti mám vzít do auta? Já na něj, proč hrnec? On: no na tu vodu, at nemáme mokrý sedačky .... no měla jsem dost.