to chce česnek... hodně česneku...

promiň, nedalo mi to... jinak jedinou obranou je vlastní štít, je to těžké, ale dá se to natrénovat, každý má nějakou svou metodu, mně pomáhá představit si plášť, jemný, ale pevný, kluzký, všechno po něm stéká, nic neulpí, představím si, jak ten vysávající proud se na mne řítí a po plášti sjede a ke mně nedosáhne... tahle vizualizace mi odpoutá myšlenky od dotyčné osoby a mně se snáz snáší její řeči a zvládnu se usmívat a nepřipouštět si nic... a pak i s úsměvem dokážu říct "promiň, ale to se mi nehodí" (a dokonce i bez nutkání vysvětlovat proč)