Zakladatelko,my jsme si takhle kdysi přivedli z utulku uplně neurotickou fenku, která nám první týden rozdrásala vchodové dveře ve strachu, že zustane opuštěná na dvoře. Pomohlo jedině pomalé zvykání, zezačátku jsem s ní byla skoro pořád doma a hlavně jsem ji nenechávala samotnou v jiné místnosti - musela mi začít věřit, že má moji přítomnost jistou. Vím, že to ne vždy jde (pracuji z domova, tak to bylo snažší).Druhá věc, která neuvěřitelně pomohla (ale to ve většině rodin asi nejde)
byla, že už na ni doma čekal psí kamarád, takže měla po svém boku vždy druhého psa. Bez ohledu na naše určité výhody v téhle situaci, platí vždy jedna věc: chce to čas a zvykání. Kdybys třeba mohla pejska brát zezačátku na ty pochuzky s sebou, byl by si určitě jistější, že ho neopustíš. Držím palce se zvykáním, ono se to poddá.