Nemám jich kolem sebe moc.
Jde-li to, nevídat se. Nejde-li to, tak hrát hru "mě nedostaneš". Fakt to pojmout jako sport, jako cvičeníčko.

Kupodivu mám tu zkušenost, že když se člověk vnitřně vymezí, tj. oprostí se od svých pocitů viny a neopodstatněných ohledů, tak mu to jde velmi dobře i navenek. A upíři pochopí a vysávaj někoho jinýho. Protože oni dobře vědí, že přelízají čáru. Ale proč by ne, když to jde, žejo. Ale málokterej je tak vytrvalej, aby se mu vyplatilo soustředit se na nedobytný cíle.

Moje manipulativní babička a její upřímné "no tohle já si na Kopřivku nemůžu dovolit" - řečeno konverzačně ve chvíli, kdy si totéž dovolovala ke zbytku rodiny. Houby prostá žena, normální drzej upír.