MOžná by stálo za to uvědomit si V ČEM KONKRÉTNĚ nás ten člověk vyčerpává?

To, co já jsem vnímala jako "upírství", většinou spočívalo v tom, že ti "upíři" při setkání nebo telefonátech neustále mluvili o sobě a to buď o svých trablech nebo naprostých banalitách (typu "dal jsem si hrnek na stůl a vyskočila k němu kočka), ale bylo to dlouhodobě jednostranné (prakticky mě nepustili ke slovu a vůbec je nezajímaly moje případné trable a banality) a měla jsem pocit, že kdyby místo mě byl na druhé straně telefonu automat, který by ve vhodných okamžicích říkal "hm, hm", a "opravdu, no ne, nepovídej"? tak by to vyšlo úplně nastejno.

Jako svůj "podíl" na tom vysávání vnímám to, že jsem doufala, že když vyslechnu já je, tak vyslechnou i oni mě, ale oni to neudělali. Myslím, že by nebylo tak těžké najít objektivní důvody, PROČ to neudělali (potřebovali se vypovídat a neměli moc nikoho jiného a nemohli to tudíž "rozložit", plus ta jedna osoba měla dost negativní myšlení), takže ač působili jako "upíři" a měla jsem pocit, že tu energii ze mě cucaj, tak když budu chtít být poctivá, tak nemůžu říct, že by za to "mohli" nebo že by to bylo něco, za co by se na ně člověk měl právo zlobit.