A co dělala ta kamarádka, dá se to nějak charakterizovat?

(Jak tu už padlo, člověk si občas říká, jestli sám někdy třeba jako takový "upír" nevědomky nefunguje, a jestli je něco, čeho by se v tomhle směru měl vyvarovat?

Na mě takhle fungovalo právě to, co už tu taky několikrát zaznělo - mluvení jen o sobě a svých trablech, nebo klidně i radostech, ale bez zájmu o protějšek, plus to, co říkala Simeona - když ten druhý "neodpinkával" míčky zpátky, nebyl schopen konverzace a bylo často takové nešikovné ticho. Ale u tohohle váhám, jestli bych to nazvala "upírstvím", i když to bylo dost vyčerpávající. Počítám, že z toho nenačerpal energii ani ten druhý a že i on to pociťoval jako unavující).