My na té chatě vyjdeme i na procházku. My se normálně bavíme.
Jasně, že to tak třeskuté není, jako zamlada, ale troufnu si říct, že se úplně nepřemáhá, když se spolu bavíme a smějeme.
Ve městě se mnou nikam nejde. Kafe, oběd, nic. Tam prostě si neudělá čas. Mluvila jsem s ním o tom, přislíbil, že jo, snad bychom někdy mohli. No, přece ho tam nepotáhnu násilím.
V té práci a oblasti kde se pohybuje, jsou prostě mladé kočky, on s nimi flirtuje, snad s některou sportuje (výšlapy, tenis), jemu to dělá dobře na egouška, to všechno chápu.
Jen mě štve, když přijde o 4 h později domů z práce a nepovažuje za vhodné sdělit kde byl. Když mu volá někdo, a nezvedne to a začne to okecávat (ještě tak blbě...fakt neumí lhát).
Jako já mohu chápat tisíc věcí, že se nějak vyrovnává se svým stárnutím. Ale nemohu ignorovat to, jak moc mě to zraňuje, když se mnou nemluví upřímně.