Valkýro, probrat se není nikdy pozdě, ani teď ne.
Kdyby ti nebylo všechno jedno, tak bys zabojovala, alespoň kvůli dceři. Není snad ona to nejlepší, co tě v životě potkalo? Že navzdory všemu jsi dala život další bytosti? A že je zdravá a tak nějak má život před sebou. Proč se nechceš pokusit o to, aby sis s ní zlepšila vztah dřív, než bude skutečně pozdě? Pokud to neuděláš, tak ona se tím může trápit celý život a zvláště v době, kdy už tady nebudeš.
Že tady brečíš nad svým vztahem k matce, tvoje věc, ale že dokážeš být takhle krutá ke své dceři. Proč? Jen proto, žes chtěla být bezdětná? A myslíš si, že tvá dcera by mohla být bez poskvrnky, poslušná atd., když se k ní takhle chováš a když pořád mluvíš jen o sobě, jak tobě všichni ublížili? A kdyby taková byla, všimla by sis toho?