Ruth,

nemám ráda víno.

Proč rouhání?

Někdo si přeje, aby už za ním byla účetní uzávěrka, někdo si přeje konec prázdnin, že jinak se z těch dětí zblázní, někdo už chce mít za sebou podzim, protože mu vadí to počasí a já nevím co ještě...

Já už chci, aby bylo po Vánocích, protože následujících šest týdnů na něco kolem nich budu narážet den co den a přitom já bych si náplň těch dnů dokázala představit úplně jinak.

Pro mě byly vždy Vánoce jen 24. 12. a následující volno ze školy, případně sem tam koupit našim nějakou drobnost, na kterou jsem horkotěžko naškudlila z kapesného.

Kdyby to všechno bylo o těch třech dnech vánočních svátků, které si každý doma oslaví po svém, protože chce slavit a má co, nikomu by nepřišlo smutné, že já neslavím a nejichám, protože bych si ty dny doma užila po svém. Všem by nám bylo dobře a nebylo by na tom nic smutného.

Ostatně, já nevidím nic smutného ani na tom, že napíšu, že si přeju aby už bylo po Vánocích. To přeci neznamená, že ostatním nepřeju, ať si to užijí se vším všudy. Na druhou stranu je hromada lidí, pro které jsou Vánoce jedno z nejtěžších a nejsmutnějších obodbí a pochybuju, že by si nepřáli totéž, co já. A tobě přijde jako rouhání, že si přejí mít to smutné a těžké období za sebou?

Když tu pak napíšu, jak se těším na 15. února, bude si půlka místního osazenstva ťukat na čelo. Pro mě je to den významný...na rozdíl od těch Vánoc. A nemusím nikomu ukazovat, jak moc jsem natěšená a oslavovat to s někým hromadně. Já si to prostě prožiju, užiju, oslavím sama pro sebe, protože vím, co slavím a proč.