"Já si naopak myslím, že hloupá hláška může naštvat rovnost nerovnost. "

To určitě jo, a uvědomuju si, že dřív bych na to byla mnohem citlivější a chápu, jak to Kambala asi myslí, ale pokud skutečně MÁŠ pocit rovnosti, tak na slovíčkách až zas tak moc nezáleží.

Už jsem tu párkrát deklarovala, že sama u sebe to vnímám tak, že co vyděláme, je SPOLEČNÉ, a vnímala jsem to tak v době, kdy jsem měla vyšší plat já, i v době, kdy ho měl vyšší manžel. A že vlastně technicky nemůžeme jeden druhýmu koupit dárek, protože je to ze společných peněz.

Třeba koupě diamantu jako dárku bez toho, že by to bylo moje opravdu velké přání, by mě spíš namíchla, protože jsem nic takovýho nechtěla, nosit to nemám zájem a nepřijde mi vhodné takto dělat "granda" za společné prachy. ALE: pokud bych ten diamant fakt chtěla, toužila po něm a manžel by mi ho teda jednou koupil, sice ze společných peněz, ale užívat bych ho mohla jen já a omezilo by to to, co by si případně mohl koupit on (chtěl by třeba motorku, ale na diamant i motorku zároveň by nezbylo), tak jak byste to nazvaly?

Mně by v tomto druhém případě nevadilo říct "manžel mi koupil prsten s diamantem", protože i když je v SJM všechno společný, tak to vnímám tak, že když se poplatí to nutný, tak ten zbytek by se měl rozdělit mezi oba rovnoměrně, a pokud by ten prsten stál (třeba) 100 tisíc (plácám, nevím, kolik stojej prsteny) a motorka taky (plácám, nevím, kolik stojej motorky) a my měli takto volných právě jen těch 100 tisíc, tak bych to viděla tak, že morálně máme na svou zábavu nárok každej na 50, a on se těch svejch 50 v tuto chvíli vzdal, aby mohl splnit přání mně.

Snad je to srozumitelný, ale v takovým případě by mi skutečně nevadilo říct "koupil MI to". Kambala asi popisuje něco jinýho (muž vydělává, ale žena mu to umožňuje tím, že se stará o děti, muž zachází s penězi, jako by byly jen jeho, protože je fyzicky vydělal on) - a to by mi taky vadilo moc.