Monty, v předmateřském období jsem zastávala stejný názor, jako ty.
Mateřství mě poučilo, že výchova ke vkusu, literárnímu i estetickému, unese i dávku třpytkového kýče.
Když byly dceři čtyři - pět let, prošla si růžovým kýčovitým obdobím, včetně třpytivých knížek o vílách, a kupodivu to na ní nezanechalo absolutně žádné negativní stopy.
Dneska se při pohledu na kýč zcela dospěle otřásá hnusem a má načteno "opravdových" knih co málokdo v jejím věku.
Je to přirozený vývoj.