Magrato,
předně omluva za OT... já mám děti ještě malé, starší mají 8, z toho věku a z tebou popisovaného testování mám popravdě hrůzu.
Já sama jsem se, coby gymplačka, pohybovala občas v podivné společnosti, kde se travka běžně hulila, jo občas jsem si potáhla, braly se tam i tvrdé drogy, to jsem nikdy nevzala, i když mi bylo houfně nabízeno...občas jsme s holkama stáhly ve trojku krabicové víno za bílého dne v parku a rozhodně nám ještě nebylo 18. Neříkám, že je to v pořádku a nebudu skákat do stropu, budou-li tak činit jednou moje kvítka. ALE - pamatuju si, jak mi jednou mamina vyhrnula hystericky rukávy v tom smyslu, jestli jsem si nepíchla a prohrabovala mi tašku, jestli nemám u sebe cigára. Tenkrát jsem se jí vysmála (uvnitř mě se něco zlomilo a chtělo se mi brečet), že kdybych si chtěl píchat, můžu si píchnout klidně pod jazyk a ona nemá šanci na to nijak přijít. V šoku se na mě tenkrát podívala a nechala mě na pokoji.
Nezbylo jí než spoléhat na můj zdravý rozum, že bych podobné svinstvo prostě nevzala.
Mě to hrozně ranilo a to jsem nebyla žádný slušňák...cigarety, alkohol, tomu jsem se rozhodně nevyhýbala, ale ostatní drogy byly pro mě tabu díky prevenci.
Ale to, že mi máma nevěřila je ve mně dodnes. Neodkážu si představit, že na mě občas vybafne se skleničkou na moč.
Co budeš dělat až ti jednoho dne řekne, že ti na to kašle ??? (a dejme tomu bude prostě negativní, jen se už nebude chtít nechat ponižovat?) Kam dál se dá ještě e ztrátě důvěry zajít?
Nevím, jak moc byla tvá dcera v hulení namočená, ale zvaž, jestli tenhle krok neudělá víc škody než užitku.
Nebo jak dlouho máš ještě v plánu jí testovat? Do 18-ti a pak děj se vůle boží? Kdy je ten správný čas předat otěže samostatnosti?
Teď to neber prosím jako rýpání, fakticky se jen opravdově ptám. Nevím, jak zareaguju jednou já, jestli poletím pro testovací proužky nebo si vzpomenu na sebe, že jsem si občas taky dala práska a dneska jsem zodpovědná, nekouřím, téměř nepiju a jednou za rok si dám práska s bráchou na chalupě, který má taky rodinu....