Monty, já zase vyrůstala v pokusu o dokonale vkusné prostředí, vybavuju si matčin hysterický záchvat, když jsem od příbuzných dostala památník přizdobený kytičkou v lidovém stylu. Všechno doma bylo hnědé nebo bílé(teda skoro) a zásadně téměř nezdobené, protože jakékoli zdobení, a zvláště kytky, bylo kýč odporný. Jako děti jsme občas dostaly úlevu, ale strašně málo. Přežila jsme to, o vkusnosti mám nějakou představu a kýč jen tak pro radost mi nevadí.
Z flitrů a růžových věcí většina holčiček nekomplikovaně vyroste.