Byla jsem v prváku na medicíně, to páteční dopoledne jsme měli výuku na Albertově. Od rána tam kroužila helikoptéra. Jestli jsem do pátku váhala, jestli na demonstraci jít, tak to dopolednedne jsem se definitivně rozhodla. Když to večer na Národní sevřeli, byla jsem v poslední řadě, na úrovni Mikulandské. Vedle mě začali obuškma mlátit otce se synem, kteří chtěli odejít, to už bylo jasné, že se odtud člověk jen tak nedostane.
Nastalo úžasné, hektické období.A dodnes jsem za tu svobodu ráda.