Petr Pithart mě včera velmi potěšil svým projevem na Albertově.
Mám radost ze studentů, ze seniorů a ostatních, které spojuje mnoho důležitých věcí.
Mám radost z toho, kolik se sešlo lidí po celé republice.
Mám radost z toho, že si mohu ze všech těch míst prohlížet fotky a videa.
Mám radost ze zvonění budíky
Mám radost z rektorů univerzit a z toho, že veřejně stojí za svými studenty.


A mám radost z toho, že se díky Pithartovi konečně mluví nahlas o tom, že v naší společnosti neexistují žádné propasti mezi lidmi a lidé se nedělí striktně na vzdělané a nevzdělané, bohaté a chudé, potažmo na kavárnu a hospodu...
Přestože je tu veliká snaha, aby to tak připadalo co největšímu počtu lidí.


Ale v zemi, kde spolu denně usedají v hospodě ke stolu kopáč, inženýr, zedník, filosof (v mém konkrétním případě včera - 2x učitel, přidavač na stavbě, automechanik, pokrývač, lékař, kovář a v případě kamaráda, s nímž jsem si psala - filolog, stěhovák, kamioňák, veterinář, úředník, učitel), což ovšem není ve světě nic běžného, neexistuje nic takového jako propasti mezi lidmi na podkladě vzdělání nebo majetkových poměrů.


Prostě mám radost a zase budu nějakou dobu optimista (patrně až do dalších voleb )