"Nám první den na gymplu rozdali přihlášky a nechali je rovnou vyplnit s tím, že se vyžaduje stoprocentní organizovanost."


tak když já jse,m studoval, SSM se teprve tvořilo a nebyklo třeba se organisovat. Zato když jsem nastoupil (v r. 1974) do práce a dostal jsem první výplatní pásku, podivil jsem se, že mi strhli krom příspěvků ROH ještě asi 16 Kčs a nevěděl jsem zač. Tak jsem šel na mzdovou účtárnu a tam mi sdělili, že to jsou pčíspěvky do SSM. Pravil jsem, že to je nějaký omyl, že v SSM nejsem. Soudružka mi sdělila, že v SSM je každý absolvent automaticky. Odkázal jsem ji na tehdy platný zákoník práce, který určoval, že srážky ze mzdy jsou možné jedině se souhlasem pracovníka nebo na podkladě exekuce. Soudruřka mi sdělila, že srážky příspěvů odhlasovala nějaká schůze. To mne nazvedlo, jakým právem nějaká schůze, cosi vedle pochybné soudní moci, může rozhodovat o tom jak naložím se mzdou. Napsal jsem nesouhlasné vyjádření s požadavkem okamžiténo ukončení neoprávněného strhávání částek ze mzdy a navrácení neprávem odebrané již sumy. Další výplata už byla v pořádku a peníze mi byly vráceny. Takže si myslím, že někdo mohl pokřikovat cosi o 100% organisovanosti, ale když došlo na věc, i soudruh cuknul, a to i v nejintensivnější normalisace.

Paradoxní na tom je, že jako kluk jsem moc chtěl být v pionýru, což mi dědeček , který mne vychoval, nechtěl dovolit. Až mi to dovolil, tak mne nechtěli soudruzi pionýři protože jsem současně byl mnistrantem v kostele. No, nakonec mne vzali, já jsem pilně chodil na brigády a jarní kilometry a do kroužků a měl jsem nakonec na košili metálů jako brežněv, celý pyšný jsem se šňořil do májového průvodu aby děda neviděl, protože by mnew nechal sundat tu maškarádu, jak říkal. Přešlo mne to až v 8. třídě, kdy jsem začínal hlouběji chápat ten zločinecký režim a jeho neopravitelnost ( přeasto jsem v 67. a 68. věřil v socialismus s lidskou tváří, byť mi děda celou dobu říkal, at neblbnu, že komunisti nemohou stát se jakkoli dobrými.
Definitiva padla když se dubček vrátil z Moskvy, pravít jeden zrádcovský. A je až charakteristické, jak málo se vzpomíná na toho jediného, který tam nepodepsal.